Murtagh a Tolkien (nejen)

Takže vítám vás na svých stránkách..... Resi97

Povídky o všem

Snídaně

SNÍDANĚ

Když Klára vstávala, bylo ošklivé počasí. Pršelo, byla tma, a budík ukazoval 5 hodin zimního času. Klára se zamračila, vstala, sbalila si učebnice psychologie a sešla po schodech do přízemí, kde byla kuchyně. Tu sdílela s dalšími dvěma dívkami. Jedna byla zvláštní, chodila s hlavou skloněnou a s nikým nikdy nepromluvila. Dorothy byla na druhou stranu hvězda třídy. Bohatá, hezká a tak trochu koketa.

Dorothy seděla u stolu v drahém županu a psala dopis. Když z kuchyně zaslechla šramot, polekaně se otočila a vydechla úlevou.

„To by mě zajímalo, proč se tolik vylekala. A co píše takhle brzy?“ pomyslela si Klára a nenápadně nakoukla Dorothy přes rameno. Ta papír strhla do kapsy a nuceně, unaveně se usmála.

„Dobré ráno“ promnula si oči a zívla.

„Co píšeš?“ zkusila to Klára, ale Dorothy odmítavě zavrtěla hlavou

„Nic. Jen…jen, práci do školy.“ Dorothy vstala a odešla.

Z kapsy vypadlo psaní a Klára se pro něj rychle shýbla. Ale zahlédla jen pár slov.

„Nebo uvidíš-.“ Podezřívavě si změřila kamarádku. To znělo jako nějaký vyděračský dopis. Ale Dorothy odešla a zase se ke Kláře připojila Marie, její druhá spolubydlící. Kláře připadala, že je vyplašená.

„Za to určitě může Dorothy!“ zamyslela se a pozorovala, jak si Marie maže rohlík máslem a trochu se třese.

„Marie, můžu ti-„ ale dívka zavrtěla hlavou

Klára se na ní alespoň pokusila povzbudivě usmát, ale Marii vytryskly slzy.

Najednou Kláru napadla SCÉNA JAKO Z DETEKTIVKY. Dorothy určitě vydírá Marii, že jí jinak zabije. Co když je ten rohlík otrávený? Nebo máslo? Je nějak moc žluté. Co když jsem další na řadě? Co když je Dorothy nějaký masový vrah? O co Dorothy jde?

O půl hodiny později Klára vyrazila do práce, kterou měla před školou, aby si vydělala na školné. Když lidem prodávala hamburgery s Kolou, všichni jí připadali nějak podezřelí.  Ve škole se Dorothy vyhýbala a v pět hodin rychle utíkala domů. Za chvíli přišla Dorothy a objala Kláru. Ta se lekla, jestli to není nějaké znamení pro nájemné vrahy, které si představovala všude kolem sebe.

„Kláro, já se budu…VDÁVAT!“ vyhrkla šťastně.

„Nevěděla jsem to jistě, dokud jsem se nezeptala ještě jednou.“ Brebentila a oči jí zářily

„Takže dneska ráno jsi psala-„ opatrně se zeptala Klára

„domů. Mamce!“

Z patra se ozval tlumený pláč. Klára a Dorothy vyběhly nahoru. Na posteli seděla Marie a probírala si nějaké fotky. Když viděla, že není sama, podala dívkám obálku. Dorothy z ní vyňala pomačkaný papír.

Milá Maruško,

Jak se máš? U nás je strašná zima a porouchala se televize, takže máme minimální spojení s opravdovou civilizací. Mám pro tebe spoustu zpráv z domu. Tomík se naučil chodit na nočník. A žvatlá, jenže nikdo neví jakou je to řečí. Ale…no, víš…pamatuješ si na Vik. Tvůj křeček. Milovala jsi ho. On…totiž….včera umřel.“ Dál už nemusela číst. Takže za to může křeček a ne nájemní vrazi. Žádní detektivové. Žádné vraždy. Svatba a mrtvý křeček. Přes to všechno se musela Klára pousmát. Pak sykla, jak jí Dorothy nakopla, aby se přestala smát, když dočetly křečkovo parte a před nimi sedí jeho uplakaná a zoufalá majitelka.

 

Žádné komentáře
 
Ahojte,chodím na tyhl stránky poměrně často,takže pokud něco,tak Resi97@centrum.cz nebo pište tady do dizkuzí=) mějte se kráááásně...