Murtagh a Tolkien (nejen)

Takže vítám vás na svých stránkách..... Resi97

Povídky o všem

Podzim-líčení

PODZIM

 

Bydlím v malé vesnici, kam ještě vítr nezavál civilizaci. Na návsi se tyčí zvonička jako nějaká strážní věž, která po setmění vypadá velice strašidelně. Ráno se do mého okna skrz ní  proderou paprsky slunce a pošimrají mě na tváři. Velmi časně tu kokrhají kohouti, jako ranění, co neustávajícími bolestmi nemohou dočkat rána. Jejich ranní rozcvička je odměněna jen nevděkem. Nikdo se ani neprobere a psi výhružně zavrčí.

Na podzim se u země válí chomáčky bílé mlhy, natažené celým údolím podél potoka, který svým melodickým šuměním dokresluje obraz idylické krajiny. Krávy se choulí natěsnané na sebe, aby získali alespoň trochu tepla a chránili se před větrem, který farmáře bodá do červených ošlehaných tváří ostřeji než jehly a nutí je, aby si límec kabátu přitáhly až do výše očí. Vítr rozhání hromady listí, na které jakoby někdo vyklopil barevnou paletu červené, zelené, hnědé a žluté barvy. Vysoké holé stromy na vrchu se smutně dívají do údolí, a hledají, jaký zloděj jim ukradl tu krásnou zelenou a mohutnou korunu. Dychtí po pomstě na tom, kdo jim odnesl červená jablíčka, které celé léto opatrovali a sledovali, jak se z malých poupátek stávají krásné chutné plody, stejně jako matka chrání své dítě. Do větru zpívají svou štkavou píseň o své bývalé kráse, o plodech, o létě. Místo toho vidí jen prázdnou pustinu, kterou se rozhání neznámé hnědočervené a žluté skvrny, které je navždy opustily.

V lese na mechu jsou křišťálové střípky, pozůstatky ledové noci, které leží v lese i v trávě, jako by se v mracích rozbilo velké zrcadlo a střípky popadaly na naši zem.

A potom napadne první sníh. Mladá domácí zvířátka tlapkou zkouší hrábnout do studené závěje a ukřivděně sledují, jak ptáci, kteří ještě neodletěli, sedí na plotě a smějí se nezkušenosti těch malých darebů. Jakmile se ale otevřou dveře nějaké chalupy, nikomu nevadí, že sníh zebe a že do něj zapadnou. Malá koťátka, ze kterých je vidět jen kousíček ocásku rychle skáčou k teplému mlíčku, které pro ně někdo nachystal.

Jenže tenhle sníh zanedlouho roztaje a dává jim vytouženou představu, že už nadobro zmizel z jejich života, že odletěl kamsi jinam, a že to, co zažili je nějaké nepovedené kouzlo matky přírody, o kterém budou vyprávět svým koťatům. A sýkorky se na tom blízkém plotě dál smějí, a zapomínají, že ledová královna jim také nepřinese štěstí.

Žádné komentáře
 
Ahojte,chodím na tyhl stránky poměrně často,takže pokud něco,tak Resi97@centrum.cz nebo pište tady do dizkuzí=) mějte se kráááásně...