Murtagh a Tolkien (nejen)

Takže vítám vás na svých stránkách..... Resi97

Paměti víceprezidentovy

JAK SE TO VLASTNĚ STALO

„Mám super nápad!“ zaječela jsem znenadání u snídaně. Podle mojí radosti to asi vypadalo, jako bych se právě dozvěděla, že získávám Nobelovu cenu za fyziku, což je pro mě skoro nemožnější než pro mojí kočku (kocoura!!!). Moje rodina ale nápadem nebyla tolik ohromena. Jednak asi proto, že zatím nevěděli, o co jde a já jsem takovými řekněme „zvláštními“ úlety trpěla poměrně často.

Viděla jsem mamce na očích, jak vypočítává všechny psychiatry, co zná a přemýšlí, jestli je tohle obvyklý příznak puberty, nebo vážný akutní případ pro cvokaře.

Taťka jako by si ani nevšiml, dál si mazal chleba marmeládou, ale trochu se pousmál. Nejspíš v tom rozpoznal své výlevy mládí=).

Markétu, to je moje ségra- to nejspíš moc nezaujalo, a dál žvanila o zbožňovaném křečkovi Hryzce.

Tom, o tři roky mladší šmudla, který byl očividně jediný, kdo byl ochotný mě poslouchat. Jenže to bude tím, že jak tak pomalu dorůstá do psychologicky zvaného období dospívání, začíná se chovat podobně pomateně jako já, takže to znamená, že dvě třetiny naší rodiny jsou vhodné k doživotnímu pobytu v Bohnické psychiatrické léčebně se svěrací kazajkou a náhubkem.

Na šesté židli našeho dřevěného stolu seděla babička z maminčiny strany, která byla na návštěvě, protože jinak bydlí v Praze.

„Teri, teď když tu tatínek nebude, tak ho budeš muset zastupovat a pomáhat Lídě.“ Tím narážela na taťkovu cestu do Gambie, která je prý v Africe, jenže já jí ve školním atlasu z roku 1958 nenašla. Svou poznámkou mě přivedla na ten úžasný a jedinečný nápad století.

„Ale kdepak, když budu zástupcem rodiny, měla by být mamka k ruce mě, ne?“ mrkla jsem na mamku.

Babička by se sotva zatvářila hůř, kdybych jí na hlavu vyklopila popelnici. Čtyři šestiny stolujících poznámku přešly a poslední šestinu jsem tvořila já osobně.

Za chvíli se ale i babička smála.

„Teri, ty jsi občas trochu…pláclá“

„Trochu?“ rýpnul si Tom

Teď nadešel ten nejpříhodnější čas, abych rodince sdělila onen geniální nápad

„Když budu zastupovat jako že tátu, stávám se viceprezidentem rodiny.“ A rozhlédla jsem se po spolujedlících. 50% obyvatel domu č. 97 se rozesmálo, 16,5% lidí nebyly obyvatelé domu, 16,5% jsem tvořila já a poslední 16,5% obsadila mamka, která se mohla přímo potrhat smíchy.

Když se naše veselá famílie trochu uklidnila, začala babička vyprávět o svých rodičích, kteří byli strašně přísní, ale hodní a nezapomněla přidat pár poznámek typu „To máme mládež!“

„Babi, tak jsi taky měla říct, že jsi viceprezident rodiny a bylo by to…“

„Bylo! Dostala bych facku z leva, facku z prava!“

„To je urážka majestátu“ bránila jsem svůj nově nabytý post

„Terko, tak víceprezidentuj. Je potřeba vysát, vytřít…“

„Urážka majestátu!“ zakončila jsem triumfálně a hrozila vysoko zdviženým ukazováčkem.

 

 

JAK TO VLASTNĚ POKRAČOVALO

 

Toho dne jsem byla oficiálně zvolena 100% hlasů.

„To jsi volila jenom ty, ne?“

„To teda ne,“ ohradila jsem se „ještě medvídek, rybičky, Jack, pak jsem si sedla do mraveniště a tam taky nikdo nebyl proti…máme to tak z 50 hlasů. Já za to nemůžu, nezáviďte, že jste nebyli z politických důvodů připuštěni k 1. Svobodným volbám viceprezidenta naší rodiny.“

„Já bych teda volil sebe“ zamračil se Tom

„Nojo, jenže si nevolil a tak je to jedno, žejo.“

 

O pár hodin později jsme vyráželi autem do centra civilizace. V autě byla rozpoutána živá debata o svobodných volbách a viceprezidentech světa a prezidentech a o české vládě.

„Terezo, kde máš svůj hrad? Když jsi ten viceprezident.“ Naklonila se ke mně Maki a potutelně se usmívala.

„No bohužel tu nikde žádné toi-toiky nevidím.“

„Co je to tojtojka?“ ptal se hned Tom

„takový ten dělnický plastový záchod.“

„No fůůůůj…“

Teda, nevím, co kdo má proti mým hradům a loveckým zámečkům, ale takhle okatě a nahlas na veřejnosti by to nikdo nemusel prezentovat.

O pár ulic dál Markéta nadšeně vykřikovala

„Hele, tamhle, tam to je! Ty záchody. Terezo, nechceš se hned přestěhovat?“

„Hm, ani ne. Popravdě řečeno, asi budu bydlet v premiérské vile Chotouň č. 97, Jílové u Prahy“

„Jenže nejsi premiér, takže nemůžeš!“

„urážka Majestátu, já můžu všechno, he…“

 

 

 

 

 

 
Ahojte,chodím na tyhl stránky poměrně často,takže pokud něco,tak Resi97@centrum.cz nebo pište tady do dizkuzí=) mějte se kráááásně...